Chřest se stále považuje za luxusní zeleninu. Není to ale jeho nedostatkem nebo cenou, ale spíš tím, že jeho sezona je velmi krátká, nedá se skladovat. Pojďme si tedy společně užít jeho jemnou chuť.
Je libo bílý nebo zelený chřest? Rostlina je to stále stejná, rozdíl je ale v pěstování. Bílý chřest je měsíc před sklizní přikryt zeminou nebo černou fólií. Zelený chřest se pěstuje na světle a díky fotosyntéze získá svoji barvu a také trošku jiné vlastnosti i výraznější chuť. A znáte fialový? Je lehce nahořklý a obsahuje antioxidantů.
Nahlédnutí do historie:
Chřest znali už staří Egypťané a dokonce se jej vyobrazovali na freskách zdobící pyramidy. Byl považován za lék i silné afrodisiakum.
Ve středověku se pěstoval pouze v mužských klášterech. Ženy jej měly zakázaný, aby v nich jeho vzpřímená palice nevzbuzovala zakázané touhy.
Madame de Pompadour jej předkládala na svých vyhlášených hostinách pod názvem „špičky lásky.“
V 19. století se začal pěstovat na větších polích, dokonce se začal konzervovat.
Na Moravě se pěstuje v Ivančicích u Brna, a to už od 18. století. Tehdy jej ovšem pravidelně pojídali především vídeňští Habsburkové.
16. května si do Ivančic můžete zajet na Slavnosti chřestu.
Odkud se vzalo jméno chřest?
Podle pověsti chránil chřest před hromem – tedy přesněji před „chřastnutím“ hromu. Někdy se mu také říkalo hromový kořen, lidově pak „špargla“, což je zkomolenina německého slova spargel – výhonek, známe jej ale i pod názvem vrabčí tráva.
Pochoutku si oblíbil i Karel IV. Už tehdy však tato delikátní zelenina nesla v Čechách svůj nezaměnitelný název.
Rada pro nákup:
Čerstvý chřest se nedá ohnout – praskne!
Obrázek: Image by mrsiraphol on Freepik
